Jan
Jiří Hering:
Portrét pražského
arcibiskupa Jana III. Lohelia
Mezi
památkami barokního umění, uloženými ve sbírkách Muzea Kouřimska v Kouřimi,
zaujímá čestné místo portrét dvanáctého pražského arcibiskupa Jana III.
Lohelia. Jedná se o oficiální podobiznu duchovního, která zachycuje jeho stojící
polopostavu ve tříčtvrtečním profilu. Arcibiskup je oblečen do chórového oděvu,
z něhož je viditelná purpurová mozetta a bílá rocheta, jejíž rukávy lemují
krajkové manžety. Kolem krku má portrétovaný na znamení své hodnosti zavěšeno pallium,
a pod ním na hrudi zlatý pektorální kříž zdobený drahokamy. V pozdvižené pravé
ruce s biskupským prstenem drží zavřenou knihu, hlavu kryje solideo temně
purpurové barvy. Další odznaky arcibiskupského úřadu – patriarší kříž a mitra
leží vlevo v pozadí. Vpravo je znázorněn arcibiskupův erb.
Jan
Lohelius se narodil v chudé rodině podruha ve vsi Třebeň na Chebsku roku
1549. Ve třinácti letech se stal sluhou v premonstrátském klášteře v Teplé,
kde se mu dostalo základního vzdělání, a v roce 1573 byl přijat do řádu.
Dva roky poté složil řeholní sliby, a byl premonstráty poslán studovat k pražským
jezuitům, načež byl vysvěcen na kněze a vrátil se do Teplé, kde působil jako
kazatel. Pro své mimořádné schopnosti a vzorný řeholní život byl roku 1578
zvolen převorem premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, a v roce
1586 zde získal hodnost opata. Klášter pozvedl doslova z trosek a vynikal
mnoha milosrdnými skutky. Loheliova kariéra pak strmě stoupala. Již o rok
později se stal generálním vikářem řádu premonstrátů pro celou Svatou říši
římskou a Polsko. Jeho působení se stalo proslulým v císařských a
papežských kruzích, takže si jej roku 1602 pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé
zvolil za pomocného biskupa, což bylo záhy podpořeno udělením titulární funkce
biskupa v palestinském Sebaste. Úřad pomocného biskupa Lohelius vykonával
i za následujícího těžce nemocného pražského arcibiskupa Karla Lamberka (v
letech 1607 – 1612). Lamberkovým nástupcem se pak logicky stal právě Jan
Lohelius, který byl do funkce pražského arcibiskupa uveden 8. prosince 1612. Ze
svého titulu se pak v Čechách horlivě věnoval potlačování protestantismu a
utrakvismu. Na jeho příkaz byl roku 1617 zbořen protestantský kostel v Hrobu
na Teplicku, což bylo evangelíky považováno za porušení Rudolfova majestátu o
náboženské svobodě, a stalo se jedním z podnětů k provedení druhé
pražské defenestrace, stojící na počátku třicetileté války. Po začátku českého
stavovského povstání arcibiskup Lohelius uprchl do Vídně, do Prahy se vrátil
záhy po vítězství císaře Ferdinanda II. v bitvě na Bílé hoře, a ihned
zahájil rekatolizaci. Zemřel však již 2. listopadu 1622, a na své přání byl
pohřben v klášterním kostele na Strahově.
Portrét
Jana Lohelia s největší pravděpodobností vznikl již krátce po jeho nástupu
do úřadu pražského arcibiskupa po roce 1612. Jeho autorem je jeden z prvních
představitelů barokní malby ve střední Evropě Jan Jiří Hering (1587 - 1644),
který pocházel z Eschwege v Hesensku, a po vyučení u Christopha Müllera
v Kasselu působil v Praze. Jana Lohelia několikrát portrétoval ještě
jako opata Strahovského kláštera, a pro tento řádový dům zhotovil také řadu
dalších obrazů s náboženskou tématikou. Heringova tvorba přímo navazuje na
tvorbu v Praze působících rudolfínských mistrů, zejména Hanse von Aachen,
nebo Pietera Stevense. Jeho díla se zachovala jak ve sbírkách Strahovského
kláštera, Národní galerie v Praze, vídeňské Albertiny a petrohradské
Ermitáže, tak ve vybavení některých pražských kostelů (katedrála sv. Víta,
kostel sv. Salvátora).
